Přivezli jsme si Ellinku

Po úvahách o fenečce, procházení všech možných i nemožných CHS  zlaťáčků, dokonce rezervaci fenečky na Slovensku a následném zrušení, což jsem dělala velmi nerada, jsem přes jednoho pána, který si šel taky pro fenečku, natrefila na CHS p.Rackové, kde měli opravdu pěkné štěňátka, hlavně měli vrh druhý a poslední od svých pejsků. Projela jsem zda mají zdravé klouby a pro mě také důležité pracovní zkoušky. Dokonce táta se věnuje canisterapii. Věděla jsem, že mají asi všechna štěňátka zadaná, ale měla jsem nutkavý pocit tam zavolat a zeptat se. Podle fotek mi asi nejvíc padla do oka fenečka s černým obojkem. Paní chovatelka mi řekla že jsou všichni zadaní a tak jsem ji napsala mail, že kdyby náhodou, ať se mi ozve. Moc jsem tomu nevěřila a tak jsem byla celkem udivená, když mi v sobotu večer volala, že se uvolnila fenečka. A byl to osud, bo se uvolnila fenečka s černým obojkem. Černý obojek měl totiž při narození i náš Baddík. V neděli jsem si pro Bellu jela a musím uznat, že 2*370km je fakt moc. Já moc na štěňátka nejsem, mám ráda už hotové psi, ti co se mnou dokáží komunikovat, ale Ellinka je moc šikovná a dělá mi velkou radost. Akorát kluci jsou z ní unavení. A k mé radosti už není úplně světlá, ztmavla ji hlavička.